Hodnocení mezinárodního projektu Mistři neolympijských sportů očima Lucky Hrdličkové z 9.C.
Polsko – Boleslawiec
Na začátku tohoto školního roku se Tyršovka zúčastnila projektu „Mistři neolympijských sportů neznají hranic“. Ve středu 7. 9. jsme vyrazili do polského města Boleslawiec, kde se konala první část sportovního projektu, kterého se zúčastnilo dvacet žáků naší školy. Setkali jsme se tam se stejně starými dětmi jako jsme my a začali jsme se s nimi seznamovat. Nešlo to zrovna lehce, protože neuměli moc anglicky, takže jsme se domlouvali nejčastěji polsko-česky.
Po obědě jsme měli naplánovanou prohlídku města. Dostali jsme do skupinek mapu města, jednoho polského žáka a zkoušeli si, jak pracovat s mapou při orientačním běhu, což se nám zdálo jednoduché. Když jsme však běželi opravdový orienťák v terénu, tak už to taková legrace nebyla, ale nakonec jsme závod všichni úspěšně zvládli.
Ve čtvrtek jsme hned dopoledne vyjeli autobusem do horského centra Sklarska Poreba. Nejdřív jsme vyšlapali na horu Diwoki Kamien. Pro nás to byl docela „záhul“, ale Poláci vypadali, že jsou na takové túry zvyklí. Vždyť ani jejich středeční „procházka“ po městě nebyla zrovna krátká.
K obědu jsme měli řízky, velké asi jak sloní ucho. U stolů jsme se vsázeli, kdo ten řízek sní celý. Několika z nás se to podařilo, ale byli jsme totálně přecpaní. Než nám však vysvětlili, jak se navléct do postrojů určených k lezení a jak zacházet s karabinami, tak nám naštěstí slehlo. Lanový park byl naprosto úžasný a všichni jsme si ho maximálně užívali.
V pátek jsme po snídani v našem útulném hotelu vyrazili do jejich školy, kde jsme hráli Bubble fotbal. Nalezli jsme do obrovských nafukovacích balónů, až nám ven čouhaly pouze nohy. Ve hře má jít o to dostat míč do malinké brány, ale my jsme soutěžili spíše v tom, kdo koho víckrát srazí k zemi.
Dobře jsme se bavili, ale bylo nám příšerné vedro, proto jsme s radostí uvítali návštěvu bazénu. Měli tam úplně suprový tobogán – takovou rychlost jsme ještě nezažili.
Potom jsme šli na poslední oběd v Boleslawieci, u kterého jsme se s novými
kamarády rozloučili. Domů se nám teda vůbec nechtělo.
Česko – Česká Lípa
Ve středu 14. 9. přijeli tentokrát Poláci za námi. Odešli jsme ze školy dřív a dali si společný oběd v restauraci. Tentokrát jsme se již setkání s nimi nebáli, ale naopak se na ně velmi těšili.
Jako první společnou aktivitu jsme si zahráli zápas ve florbalu ve velké hale. Hráli jsme vyčerpávající, ovšem dost napínavé souboje.
Také jsme jim ukázali naše náměstí, kde jsme se osvěžili ledovou tříští.
Ve čtvrtek jsme se v malé hale setkali s Pavlem Znamenáčkem, trenérem karate, který si pro nás připravil lekci základů karate. Posilovali jsme a taky se naučili pár chvatů. Po obědě nás zase učil užitečné obranné cviky. Zkoušeli jsme si to navzájem, a když se nám povedlo dotknout se místa bolesti, tak nás to vždy úplně složilo k zemi.
Následně jsme navštívili náš městský bazén a společně s Poláky jezdili na skluzavkách, v divoké řece si navzájem křížili cestu a dělali podobné blbiny.
Poslední den v pátek jsme se rozdělili na dvě skupiny. Jedna šla na hřiště TJ Lokomtiva a druhá do tenisové haly u městského stadionu.
Na hřišti jsme hráli beach volleyball, nohejbal, softball a novinku corfebol, což je něco jako basket, akorát jsme u toho nedriblovali a koše byly mnohem výš.
V hale jsme nejdříve šli na spinning. Nastavili jsme si kola, připravili si pořádnou zásobu pití a pomalu se rozjížděli. Pak začala hrát hudba a my začali makat. Nejčastěji jsme šlapali ve stoje do rytmu nějaké rychlé hudby a pot z nás tekl proudem. Taky jsme si zacvičili na trampolínkách.
Po pozdějším obědě jsme se ještě shromáždili ve škole, kde jsme si pustili prezentaci fotek a shrnuli jsme, co všechno jsme společně zažili. Prožili jsme šest naprosto dokonalých dní, Poláci byli velmi přátelští a celý projekt jsme si všichni báječně užili.
Lucie Hrdličková (9. C)
