V pátek 16.6. jsme vyrazili za dalším naším dvoudenním dobrodružstvím. Tentokrát na Malou Skálu, kam jsme se přepravili vlakem. Z vlakového nádraží jsme vyrazili ihned do prudkého kopce do Suchých skal, kterým se přezdívá České Dolomity. V suchých skalách je několik krásných vyhlídek směrem na údolí řeky Jizery, kterou jsme tímto zmapovali na druhý den. V Suchých skalách jsme strávili asi dvě hodiny a procházeli jsme i skalním bludištěm. Cílem naší průzkumné cesty v Suchých skalách byla skála Dr. M. Tyrše, kterou jsme jako Tyršováci prostě museli navštívit. Dále jsme měli navštívit Pantheon a zříceninu hradu Vranov, ale společně jsme si odhlasovali, že vyrazíme raději na minigolf a užijeme si společně trochu srandy. Určitě stojí za vyzdvihnutí nejlepšího minigolfisty Standy Zahradníka. Na druhém místě se umístila Amanda Langová a Pepa Novotný a na třetím místě Matěj Zobač. Na minigolfu nás zastihla bouřka, ale naštěstí jsme se měli kam schovat. Z minigolfu jsme ještě vyrazili na výbornou zmrzlinu a poté už do kempu, kde jsme si zabrali nejlepší místo pro táboření a čekali na věci, které nám přivezla Lucka Hadravová, sestra naší Ádi. Poté jsme postavili tábořiště a pomalu jsme začínali mít hlad. Čekali jsme totiž ještě na jednu posádku a to Staňkovi, kteří nám přivezli buřty. Konečně jsme mohli tedy rozdělat oheň a připravit si večeři. Program v kempu byl libovolný a tak se šel někdo koupat do řeky, někdo hrál volejbal a někdo prostě jen odpočíval u ohně. Večerku si každý zvolil tak nějak sám, někdo byl unavený a tak šel spát dřív. Všichni jsme už ale o půlnoci spali.
Druhý den ráno nás probudilo po sedmé hodině sluníčko a také pěkná zima, jelikož se tento kemp nachází na ostrově. Vyskočili jsme ze spacáků, někteří teda sotva vylezli ještě se zalepenýma očima, udělali jsme si ranní hygienu a pustili jsme se do uklízení našeho tábořiště. V půl 9 jsme se v bistru v kempu nasnídali a poté vyrazili proti proudu řeky 2,5 km do Líšného, odkud jsme měli vyplouvat. Když jsme se převlékli do plavek a nasadili vesty, dostali jsme pádla a mohli jsme vyrazit. Měli jsme čtyři posádky. Dvě posádky holek a dvě posádky kluků. V každém raftu byl jeden dospělý, který kormidloval. Naskočili jsme do lodi a hned na začátku zvolili adrenalinový vjezd do řeky z poměrně prudkého, krátkého srázu, kdy si háčci ihned nabrali vodu do lodi a byli úplně mokří. Poté nás čekal maloskalský jez, kde už jsme na lodi byli perfektně sehraní. Bylo hezké počasí a tak se nabízelo blbnutí a v podstatě celou cestu proti sobě posádky válčili ve stříkání vody pádly. Dvě chlapecké posádky se spiknuli a domluvili se proti holkám, že převezmou jejich lodě a vyhází je z lodí ven. Nenápadně jsme se k dívkám přiblížili a nějakou dobu jen tak soulodili, abychom si odpočinuli. Čekali jsme zároveň na trochu hlubší vodu, abychom celou akci mohli zrealizovat a bylo to zároveň bezpečné. Když bylo vše připraveno, zavolali jsme domluvené heslo Krleš a naše invaze do raftů holek začala. Všechna děvčata byla překvapená co se vlastně děje, ale než to vlastně stihla všechno pochopit, nezbyla ani jedna suchá. Byla pěkné počasí, takže jsme rychle uschnuli. Na poslední půlhodinu se ale přihnal silný déšť a tak byl závěr ve znamení klepání zubů a husí kůže, protože se zároveň ochladilo a byla nám zima. Dopluli jsme do Dolánků, kde jsme se vylodili a ihned se běželi převléknout do suchých a teplých věcí. Mezitím opět vylezlo sluníčko a tak nám bylo za chvilku opět teplo. Dali jsme si něco rychlého k jídlu a vyrazili na vlak, který nás s přestupy v Turnově a Mladé Boleslavi dopravil zpět domů.
Chtěl bych moc poděkovat Staňkovým a Lucce Hadravové za skvělou pomoc a dohled nejen na lodích. Také paní Asistentce Věrce Michaličkové, která s námi byla celý pátek jako pedagogický dohled. A v neposlední řadě paní Křemenové za přípravu výborného meruňkového koláče, který jsme slupli při čekání na buřty.
Bez vaší pomoci by tyto akce nebylo možné realizovat.
Myslím, že jsme si výlet opět všichni užili a už se těšíme na další dobrodružství.
