Hlavní město se spoustou věží a věžiček se našim páťákům ukázalo v celé své kráse…Podzimní počasí přálo, a proto měli všichni z hradeb bájného Vyšehradu opravdu krásné výhledy na Libušino město.
Před dětmi byl den plný očekávání a také překvapení – „CO SE TU ODEHRAJE? CO NALEZNEME ?…“ Ještě mnoho zvědavých otázek předcházelo začátku vlastivědné hry „Mise Vyšehrad“.
Národní kulturní památka VYŠEHRAD nás přivítala vlídně – vstoupili jsme Táborskou a mohutnou Leopoldovou branou, abychom vzápětí spatřili románskou rotundu svatého Martina (historii více než 1700 let starou)…. Pokračujeme Vyšehradskými sady a míříme ke Starému purkrabství, kde zajímavá hra začíná! Máme před sebou několik nelehkých úkolů, které musí „naše barevné týmy“ postupně zvládnout, dříve než budeme nalezené atributy schopni poskládat při závěrečném a slavnostním hodnocení v podzemním sálu Gorlice. Už nyní se na prohlídku spletitého systému kasemat těšíme!
Archiv Starého purkrabství a první ÚKOL – hledejte a poznejte báje a legendy (znáte Staré pověsti české?). Týmy se podporují a druhý ÚKOL nás posílá k novogotické bazilice sv. Petra a Pavla, vstupujeme dovnitř a obdivujeme výzdobu – nezapomeneme určit, koho jsou „klíče“ a učíme se úklonu pro prvního českého krále (máme pro něho i zajímavá přání) – a kdo jím byl? Přemyslovec, to je jasné! Jmenoval se – po korunovaci – Vratislav II. V bazilice poznáváme secesní výzdobu a uhodneme také hlavní barvy, tak a třetí ÚKOL „máme v kapse“! Putujeme za čtvrtým ÚKOLEM – přecházíme na památný hřbitov Slavín…. Týmy podle pracovních listů dedukují a luští jména významných osobností, hledají jejich hroby (docela nečekaná zábava – na hřbitově….). Ani se nám nechce, ale zvony na bazilice nám připomenou, jak čas letí a my musíme dál, pátý ÚKOL už na nás čeká. Seběhneme tedy k Cihelné bráně, za chvíli už budeme pochodovat tmou – projdeme Kasematy (důmyslnou pevností). Dějiny pražského opevnění – boje Husitů, později Švédů, Francouzů – však si to také vyzkoušíme!
Neobvyklé putování Vyšehradem je u konce. Jsme překvapeni velikostí podzemního sálu Gorlice, kde nejdříve obdivujeme originály soch z Karlova mostu, to je nádhera – takhle zblízka! Především tu skládáme dohromady naše nalezené atributy a….. Sláva, pěkně pasují do erbu, tak máme jasno. Vše do sebe zapadá, my jsme vítězní – tak ještě památeční fotografie s průvodcem Tomem (byl fakt“ hustej“)… A co na závěr? Snad postačí stručné konstatování: „PÁŤÁKY VLASTIVĚDA BAVÍ!!!“
