V úterý po třídních schůzkách jsme se vydali na zdolání dominanty našeho kraje. V půl 10 večer jsme se sešli na nádraží a posledním vlakem vyrazili do Křižan, odkud začínalo naše dobrodružství. Bylo krásně jasno a tak jsme věřili, že se vše povede. Bohužel během výstupu se začalo zatahovat a s každým dalším nastoupaným metrem houstla také mlha. Když jsme zdolali vrchol, měli jsme stále ještě dost času do východu a tak jsme se snažili si trochu odpočinout, jelikož jsme už téměř 24 hodin nespali. Byla nám ale poměrně velká zima a tak se spánek příliš nekonal. Hodinu před východem jsme usoudili, že nám to zřejmě nevyjde a tak jsme se rozhodli, že se pokusíme klesnout pod oblačnost, abychom viděli alespoň něco. Ani to se nám nevydařilo a tak bohužel výlet nenaplnil náš cíl. Ráno jsme si dali zaslouženou snídani v Mekáči, při které jsme všichni tak trochu usínali. Po cestě domů šel z vlaku krásně a jasně vidět Ještěd, protože mraky už se roztrhaly a bylo naprosto jasno. Tentokrát jsme měli bohužel trochu smůlu… I přesto jsme si na tomto nočním dobrodružství užili spoustu zábavy a opět trochu otužili naše už tak skvělé vztahy.
